Můj příběh

Tady něco nehraje…

Od svých 18, kdy jsem odjela jako au-pair do Německa, jsem se vlastně ještě nezastavila ani na okamžik. Po návratu jsem pracovala jako obchodník ve firmě a začala stavět s přítelem dům. Z kanceláře jsem každý den běhala skládat cihly a házet do míchačky a snažila se stále přesvědčit všechny ty úspěšné a výkonné muže ve svém okolí, že i já dokážu zabrat. Nezastavila mě ani jedna z mých mateřských. S manželem jsme začali obchodovat s nábytkem a perné začátky s námi prožili i 1,5roční Honzík a čerstvě narozená Julinka. Pracovali jsme sami dva, na pomocníky tenkrát nebyly peníze, takže nebyl kus nábytku, který bych nakonec neuzvedla.

Odpočinek ale nepřišel, ani když jsme vše úspěšně prodali. Potřebovali jsme vědět, jak efektivně pracovat s penězi z prodeje a já se doslova vrhla do víru investičního poradenství. Moji přátelé jen bezmocně sledovali to šílené tempo. V té době také vážně onemocněl můj manžel a já několik nekonečných měsíců táhla rodinu sama. Když se pak manžel začal zotavovat, nastal čas vrátit mu kompetence zpět. Těšila jsem se, že zpomalím... Jenže kde je ta záchranná ruční brzda, a jak se ní zachází?

Až první žlučníkové záchvaty a začínající atopický ekzém mě zastavily před zrcadlem. Uviděla jsem unavenou skoro-čtyřicátnici, která úplně ztratila své PROČ. Hluboké vrásky v obličeji, povadlá pleť a zimní pneumatika kolem pasu. Kam se poděla ta vášeň a jiskra, kterou jsem kdysi dávno měla? Viděla jsem jen nešťastnou paní, která se navlékla do pánských kalhot a doufala, že jí k tomu narostou „koule“ a nějak to všechno zvládne.

Teď už chápu, proč jsem roky cítila takovou vnitřní zlost – chtělo se mi křičet!

Už dva roky jsem měla v šuplíku svůj ryze holčičí projekt. WERONIS. Jako Veronika Strnadlová, s W na začátku jako WOMEN a S na konci jako STYLE. Věděla jsem, že strojírenství, tahání nábytku ani to všechno ostatní nejsem opravdu já. Cítila jsem, že jsem se úplně ztratila sama sobě, že pořád mělo něco nebo někdo přednost.

Když jsem ale měla malou chvilku, snila jsem, že to jednou dokážu změnit. Snila jsem o módní značce a doplňcích pro ženy v businessu. Abych jim připomněla, že nemusí stále soutěžit s muži. Že někdy méně je více. Že jsou úžasné jen tím, že jsou. Psala jsem si tajně deníček s nápady a promýšlela vše do nejmenších detailů. Miluji obchodování, miluji prodávat, miluji dělat radost krásným zbožím. Obchod je moje vášeň. Miluji jeho jednoduchost – jen selský rozum, kupecké počty a srdce na správném místě.

Otevřela jsem šuplík a odvážila se o svém snu jménem Weronis povědět pár lidem. Když jsem jim ukazovala prezentaci značky a vysvětlovala do nejmenších podrobností, jak to mám vymyšleno, najednou jsem zase cítila ten oheň. První krůčky s Weronis mě pak „úplně náhodou“ dovedly do Prahy na víkendový seminář Octocodes. První den jsem jen poslouchala, prožívala jeden AHA okamžik za druhým a vůbec netušila, kam patřím. Druhý den už stačilo jen pár dobře mířených poznámek zkušené lektorky Dáši Kubecové a vypadalo to, že budu muset opustit kurz dřív – vůbec nechápu kde se v jediný okamžik vzalo tolik slz… Není už podstatné, co způsobilo ztrátu správného kurzu, ale v tu chvíli jsem se probudila.

Weronis se zrodila nejen jako značka krásných doplňků a ženské módy, ale i jako zpráva pro všechny z nás, které se bojí, že když budou žít jako ženy, ztratí sílu, úspěch nebo uznání. Je to přesně naopak, moje krásné dámy. Jako ženy budeme mnohem silnější ve své jemnosti a ženskosti. Weronis není jen obchodní firmou. Weronis je značkou, díky které můžeme přestat soupeřit a začít společně růst, podporovat se a společně vyhrávat.

Těším se na tu krásnou dámskou jízdu s Vámi se všemi, které při čtení NĚCO cítily!

S láskou

Vaše Veronika

O jabloni

Od prvního okamžiku jsem věděla, jaké poslání by měl projekt WERONIS plnit. Nad čím jsem se ale opravdu dlouho trápila, byl symbol, který by vyjadřoval to všechno, co cítím. Měla jsem mnoho nápadů, ale pořád to nebylo ono.

Až jednou, asi po roce od první myšlenky na WERONIS, to přišlo. Ležela jsem na pláži v manželově milovaném Chorvatsku na svém oblíbeném kameni a na chvilku usnula… Probudila jsem se s jasným vnuknutím, že symbol mého projektu musí být jabloň. Sedla jsem si a sledovala nádhernou sluncem zalitou hladinu Jaderského moře a vůbec nechápala souvislosti.

Proč jabloň?

Vyskočila jsem, nechala na pláži vše ležet a běžela k internetu. Hltala jsem vše, co mi „pan Google“ s „paní Wikipedií“ nabídli… Tohle je přesně ono!

  • Jabloň je posvátným stromem a má mezi nimi zvláštní postavení. Stimuluje harmonii, podporuje plodnost a dlouhověkost. Jabloň obsahuje silný ženský princip. Rozvíjí jemnost a cit ženy.
    Skoro jsem se rozplakala – tohle je přesně to, co jsem hledala už několik měsíců.
  • Je jedním ze sedmi stromů, které patří k posvátným stromům keltů. Byla vždy symbolem života a lásky, dokonalosti a plodnosti.
    Stejně jako žena, když dokáže být ve své energii… To je ono! Srdce jako by mi chtělo vyskočit z hrudníku.
  • Jabloň má úžasnou sílu, kterou předává dál.
    Tohle je přece také posláním žen – jen to v tom pracovním shonu zapomněly. A já jsem zapomněla nejvíce.
  • Pro kelty byla jabloň symbolem dokonalosti, stromem lásky a nesmrtelnosti. Jabloně mají velice bohatou mytologii. Květ má strukturu pentagramu, který nalezneme jako hvězdu v příčně rozkrojeném jablku.
    Jablka na mém stromě odkazují právě na symboliku pentagramu, který je prastarým magickým a ochranným znamením.

Legendy

V legendách a bájích jsou jabloně a jablka zmiňovány poměrně často, a to většinou ve spojitosti s plodností, láskou životem a věčným mládím. V prastarých mýtech je jablko něco jako platná jízdenka z jednoho světa do druhého…

Ze světa silné mužské energie do světa nádherné, jemné ženské energie, která rozhodně není o nic méně intenzivní. Naopak, dokáže být milující a všeobjímající a je silnější než cokoliv…

Tak tohle všechno je jabloň, moje milé… Tohle všechno je WERONIS. Těším se na naši společnou cestu.

S láskou

Vaše Veronika